Levandule

Prostřednictvím svých klasovitých květenství vyvolá scenérii podobnou obrazům jižní Francie a kraji Provence, kde je pěstována doslova v lánech fialových koberců.

Ideálním místem, které nám dá skvělou možnost těšit se z vůně levandule a kochat se pohledem na zákoutí s ní jsou místa s posezením, zahradní lavičkou anebo u pergoly či altánku, každopádně vždy na slunném místě, kde se levanduli daří nejvíce. Levandule však udělá skvělý dojem i pěstovaná v různých nádobách.

U nás se nejčastěji pěstují dva druhy levandulí: Lavandula angustifolia (levandule lékařská), mrazuvzdorná odrůda proslulá jako stará léčivá rostlina nejčastěji pěstovaná ve venkovských anebo klášterních zahradách a dále Lavandula stoechas (Levandule francouzská) vytvářející husté kompaktní keře dorůstající menší výšky pouze mezi 30 až 60cm, která bohužel v našich podmínkách často vymrzá. Proto je lepší pěstovat ji v nádobách a na zimu přenášet do mrazu prostého prostředí. Květenství této nádherné odrůdy je korunováno nápadným svazkem purpurově zbarvených listenů. Pod nimi jsou ukryté klásky nádherně vonících květů v tmavě purpurové barvě.

Z léčitelského hlediska byla vždy nejvíce ceněna levandule lékařská (Lavandula angustifolia) pro své antiseptické a antispazmatické účinky. Rozkvétá v červnu až srpnu fialovými nebo bílými květy na asi 30cm dlouhých stoncích vyrůstajících z úžlabí šedoplstnatých úzkých listů. Celková výše staršího levandulového keře může dosáhnout vzrůstu až 1 metr. Mezi nejpůvabnější odrůdy lze bezpochyby zařadit dvoubarevně modře a purpurově kvetoucí odrůdu ‚Munstead‘ anebo ‚Hidcote Blue‘, která se vyznačuje velmi kompaktním kulovitě rostoucím tvarem keře.